Přestože v pátek 24. dubna už byly Velikonoce dávno pryč, rozhodla jsem se podívat po stopách půltunových betonových velikonočních kraslic na Hluboké nad Vltavou. Vím, že to bylo tak trochu s křížkem po funuse, ale když ono pořád nějak nevycházelo počasí (chtěla jsem pokud možno aspoň trochu sluníčko), takže jsem tenhle výlet asi třikrát odložila, až jsem si nakonec řekla, že teď, nebo nikdy (vejce byly na Hluboké k vidění jen do 15. května) a vybavená mapkou vytištěnou z internetu jsem vyrazila trochu si zarelaxovat :o)
Z celkových 15 kraslic jsem se rozhodla zkusit najít alespoň ty v centru a zámeckém parku, protože jsem na výšlap vyrážela po práci a měla přece jen lehce omezené časové možnosti :o) Začala jsem u Penny u kruhového objezdu kousek od autobusové zastávky, kde sedělo první "rastafariánské" vejce a nutno dodat, že mě překvapilo, jak jsou ve skutečnosti kraslice "malé" – měly měřit nějaký metr a pět centimetrů, navíc jsem si říkala, že půltunové vejce určitě nepřehlédnu, ale tváří v tvář to nebylo až tak jednoznačné :o)
Od Penny jsem pokračovala kolem Turistického informačního centra, u kterého byla moc povedená "kočičí" kraslice, potom do kopce nahoru směrem k zámku, kde u stánku s občerstvením stálo nejkrásnější vejce ze všech, teda alespoň mě se líbilo nejvíc, a sice nijak zvlášť barevné, ale jen decentně zdobené motýli, takové něžné a elegantní – no zkrátka u toho jsem se kochala (a fotila) nejdéle :o)
Další z kraslic byla na malinkém nádvoříčku za Alšovou jihočeskou galerií – to bylo ozdobené taky celkem povedeným portrétem menšího a většího dítěte. Vejce číslo pět pak bylo přímo na nádvoří zámku, hezky jarně ozdobené tulipány, no a potom už mě čekal okruh po zámeckém parku, kde jsem s použitím mapky (byla to celkem fuška, protože ty cestičky na mapce trochu zkreslovaly a skutečné vejce většinou čekalo někde blíž, než se podle obrázku zdálo, o odbočkách a rozcestích ani nemluvě) našla další dva kousky, z toho jedno na vyhlídce a druhé až za hranicemi parku, kousek od místního hřbitova a musela jsem k němu seběhnout z kopce těsně kolem plotu nějakého rodinného domku, odkud na mě trošku nevraživě štěkal jeho psí hlídač :o)
Jinak procházka parkem byla opravdová balada – svítilo sluníčko, všude rašily kvítky a prozpěvovali ptáci (ti se teda moc nechtěli nechat fotit – jednoho kosa jsem doslova otravovala, protože vždycky po chvilce odlétl někam výš nebo za roh, aby se schoval před mým hledáčkem, a to jsem to na něj zkoušela celkem dvakrát – jednou při cestě tam a jednou při cestě zpátky :o). A v jedné části parku jsem dokonce narazila na kolonii jakýchsi hlodavců, kteří měli neskutečnou honičku – asi se sháněním potravy nebo stavbou hnízda, nevím – ale když jste zůstali chvíli nehnutě stát, vylezli ze svých podzemních nor a šustivě pobíhali spadaným listím – bylo to neskutečně roztomilé a vydržela jsem je pozorovat celkem dlouho, dokud nás nevyrušila skupinka dalších návštěvníků parku blížící se po cestičce i se psem, kterého jsem z opatrnosti raději nechtěla na svůj objev nijak zvlášť upozorňovat. Každopádně to pro mě byl jeden z vrcholných zážitků celé výpravy :o) Takovéhle okamžiky mám při toulkách přírodou moc ráda, když se mi podaří zpozorovat nějaké zviřátko a ono je tak laskavé, že mi dovolí nahlédnout alespoň na chvilku do svého života :o)
Po okruhu parkem jsem se nemohla nepokochat pohledy na překrásný zámek Hluboká nad Vltavou (když jsem si šla mimo jiné vyzvednout k pokladně odloženou batožinu :o), načež jsem si odškrtla kraslici na nádvoří u Zámeckého hotelu Štekl, která byla taky moc pěkná a taková, jak bych to řekla, nejkraslicovatější :o)
Potom už mi zbývala jen dvě vejce na hlavním hlubockém "náměstí" (ve skutečnosti jde spíš o hlavní silnici) – a sice jedno "mezinárodní" u kostela a jedno "poškolácké" o kus dál, čímž jsem jich našla celkem deset (takže dvě třetiny) a splnila tak svůj plán :o) Bylo to zase jednou moc krásně strávené odpoledne s lehce dobrodružnou náplní (bylo to trochu jako hledání pokladu nebo sbírání bobříků :o), a přestože jsem celou dobu slabě alergicky posmrkávala, stejně jsem si to náramně užila (a krom jiného jsem si zlepšila svůj průměr ujitých kroků :o)
